
Za dvě hodiny nám letí letadlo. Všechen ten stres okolo mi přidává na pocitu,že jsme něco zapomněli. I když mně kluci pořád ujišťovali,že máme všechno,toho pocitu se prostě nemůžu zbavit. Jelikož (prý) letíme soukromým letadlem,můžeme si dovolit přijet na letiště necelou hodinu před odletem. Zayn mně už od rána připravuje na to,že před letištěm bude asi hodně ječících holek.Protože i když neoznámili svůj odlet oficiálně,nějak se to ven dostalo..
"Jsi si jistý,že máme všechno?" zeptala jsem se,když si ještě kontroloval svůj vzhled v zrcadle
"Pokud mám tebe,mám všechno" otočil se a dal mi pusu
"Miluju tě.." řekla jsem tiše
"Ale?" podíval se na mně
"Ale.. Bojím se" přiznala jsem
"Blázínku,čeho prosímtě?" objal mně
"Že budeš pořád někde jinde,s někým jiným.."
"Beccy,teď mně dobře poslouchej,ano?" podíval se mi přímo do očí
"Dobře" přikývla jsem
"Ať budu kdekoli a s kýmkoli,vždycky,rozumíš,vždycky budu myslet jenom na tebe. Budu ti psát,volat.. A navíc,každý den se uvidíme" dal mi pusu
"Dobře"
"Hej vy dva,auto už je tady!" ozval se z chodby Harry
"Už běžíme" zavolal Zayn,chytil mně za ruku a společně jsme se vydali ze schodů
Do auta jsme jako vždycky nastupovali poslední. Každý z kluků už nic nevnímal,měli v uších svoje sluchátka a nechávali se unášet bůhví čím..
A jak Zayn řekl,tak se taky stalo. Před vchodem na letiště stálo několik desítek fanynek. Nejprve mně to zaskočilo,ale potom jsem se ukldinila..
"Jsi v pohodě zlato?" chytil mně Zayn za ruku
"Jasně,v pohodě" kývla jsme hlavou
"Půjdeš s náma předem?" podíval se na mně Niall
"Asi jo"
Rychle jsme postupně vyběhli z auta. Teda spíš jsem vyběhla jenom já. Kluci šli v pohodě,jako by tam nikdo nestál. Pár holkám se podepsali,s pár se vyfotili.. Já jsem mezitím trpělivě čekala po Zaynově boku,rozdávala úsměvy a radost..
"To je krásný letadlo,co?" ukázal Niall na velkou,plechovou potvoru
"Uhm.." zamrčela jsem
"Co je?" podíval se na mně Zayn
"Letadlo" pousmála jsem se
"Co?" zamračil se
"Mám strach" zastavila jsem se
"Ale nemáš" chytil mně za ruku a tahal do letadla
Teď sedím v letadle a čekám,až vystartujeme. Na jednu stranu se těším,že začne něco nového,nečekaného,ale na druhou se zase bojím. Bojím se o Zayna,bojím se o to,jak to všechno zvládneme..
"Zlatíčko,slyšíš mně?" ozval se mi jeho sametový hlas
"Uhm" zamrčela jsem a opřela svou hlavu o jeho hruď
"Ať se stane cokoli,vždycky si pamatuj,že tě miluju" dal mi pusu do vlasů
"Já tebe" zašeptala jsem
Teď,s odstupem času mi příjde,že to Zayn musel všechno tušit. Tušil to,co se stane? A tušil to,proč se to stane?

- Ano jahody,vím,že je to zase krátký,ale věřte mi,že nemám moc času :/
v pohodě těším se na další :)