
Ráno jsem si celkem pospala,vzbudila jsem se až v jedenáct a nic se mi nechtělo dělat. Asi po půl hodině přemlouvání samy sebe jsem se dokopala k tomu,abych se osprchovala. Můj ranní rituál pokračoval kuchyní. Miska musli s mlékem a sklenka kávy,to je klasika.
"Ahoj Beccy,nemáš dneska čas? Máme s klukama volno..xx Nialler" přišla mi textovka
Jelikož dneska nemám nic v plánu,nenapadlo mně nic jiného,než souhlasit: "Okey,ve tři jsem u vás"
Zbývají mi asi tři hodiny napřípravu. Umýt vlasy,vyžehlit.. Potom trochu make-upu,řasenka,lesk na rty. A teď to známé dilema-co na sebe? Ale jelikož mně doufám znáte,víte,že já tohle moc neřeším.
Natáhla jsem si černé legíny,oblekla bílé tričko s motivem Londýna a přehodila hnědé pončo. Červené conversky na oživení outfitu a můžu vyrarzit. Jelikož je dneska celkem přijatelně,vydám se pěšky.
Přešla jsem park,kde jsem na každém rohu potkávala šťastné,líbající se páry. Vždycky jsem si vzpomněla na Zayna. Na to,jak to mohlo být..
Když už jsem se blížila k jejich domu,rozbušilo se mi srdce. Co mu řeknu? Co řekne on? Dokážu to vůbec?
"Ahoj Beccy" volali na mně z okna Louis a Harry
"Ahoj kluci" usmála jsem se
"Pojď dál,je otevřeno" vystrčil hlavu z dalšího okna Liam
"Díky" zamávala jsem mu
"Čááu" objal mně Niall
"Chyběli jste mi" všechny jsem je objala
Posadili jsme se k televizi,Niall donesl jídlo,Liam pití. Harry pustil nějaký film a Louis něco kouzlil v kuchyni.
"Uhm.." zamyslela jsem se
"Zayn je u sebe" odpověděl bleskově Liam a poplácal mně po zádech
"Díky" kývla jsem
Vydala jsem se po schodech. Zaynovy dveře byly zavřené. Nádech ,výdech.. Rebecco,to dáš!
"Uhm..Ahoj" potichu jsem otevřela dveře
Zayn seděl na posteli a něco psal.. "Ahoj Becc" usmál se
"Co to děláš?" posadila jsem se k němu
"Kreslím" odložil blok do šuplíku a natočil se ke mně
"Můžu se podívat?" zeptala jsem se po chvilce ticha
"Klidně,ale není to nic moc" pokrčil ramena a vyndal mi blok z šuplíku
Když jsem uviděla jeho kresby,zatajil se mi dech. Měl tam různé obličeje,měl tam pár portrétů kluků a taky tam měl..mně..
"Tohle.." ukázala jsem mu obrázek,na kterém jsem se poznala
"Bylo to..Byl jsem na sebe naštvaný a přemýšlel jsem.." mírně zčervenal
"Zayne..Musíme si promluvit" nadechla jsem se
"Dobře.." jeho oči se upřeně dívaly do těch mých
"Jde o to.." začala jsem,ale nevěděla jsem,jak na to
"Rozmyslela ses?" pomohl mi
Nic jsem neříkala,jen jsem tiše přikývla.
"A?" přisedl si blíž
"Myslím.. Myslím,že to můžeme zkusit.." chytla jsem ho za ruku
"Vážně?" zašeptal
Naklonila jsem se k němu a políbila ho. On mi polibek oplatil.. Cítila jsem,že jsem zase šťastná..

- Dloooouhé komentáře prosím :)
ANO!!!!!!to je perfektni!!!!!!!doufam ze to bude jeste dlouho pokracovat!!!tahle povidka je fakt uplne jina a hrozne moc skvela.tak dlouho si me napinala az sem se z toho malem zcvokla:-)ses uzasna a dik ze to pises:-D:-D