Co vám budu povídat,teď v září tady v Londýně není zrovna příznivé počasí.. Vlastně,kdy tady v Londýně je příznivé počasí?? Hned co jsem opustila budovu A1,tedy hlavní budovu celého areálnu,ve které se nachází sál,knihovna a několik pokojů,vydala jsme se po kamenité cestičce až dozadu k plotu,kde stojí malý altánek. Vždycky tam chodím,skoro nikdo o něm neví,je schovaný za řadou stromů,takže tam mám celkem klid. Prolezla jsem škvírou mezi stromy a posadila se na jeden ze dvou betonových schodků od altánu. Vytáhla jsem z kapsy mobil,najela na přehrávač hudby,zadala album Amy Winehous a potvrdila.Seděla jsem tam,už se začalo stmívat. Zrovna mi hrála Valerie,když jsem uslyšela na kamenité cestě něčí kroky..
"Won't you come on over,stop making a fool out of me.Why won't you come on over Valerie.." začal zpíval slova písničky. Po chvilce se kroky zastavily,on nakoukl mezi stromy a vydal se směrem ke mně
"Ahoj" kývl na mně
"Čau" odpověděla jsem otráveně
"Promiň,ale slyšel jsem hudbu" vysvětlil mi,proč mně zrovna teď otravuje
"V pohodě,stejně už jdu" sebrala jsem se a beze slova odešla
Než jsem stihla dojít do hlavní budovy,začalo šíleně pršet,takže na pokoj jsem se vrátila celá mokrá,moje černé vlasy byly zplihlé a splývali mi na mojí červené,baseballové mikině. Rychle jsem vzala hřeben a fén a vlasy rychle vysušila. Vysvlékla jsem všechny ty promočený hadry a dala je na něco,co mělo nahrazovat topení. Otevřela jsem plechovku,teda malou plechovou skříň a začala jsem se přehrabovat v policích. Nakonec jsem vyhrabala bílé tílko,černé tepláky a moje červené Supry,nejdokonalejší boty hned po converskách.
Než jsem se stihla převlíct,stáhnout vlasy do jednoduchého drdolu a zkontrolovat Facebook,hodiny ukazovaly sedm hodin a to znamená jediné,večeře. Ačkoli je tohle odvykací ústav, na jídlo si tady nemůžu stěžovat. Jídelnu jsem měla ale trošku dál. Musela jsem projít sálem,ve kterým byl dneska ten geniální koncert,potom projít velkou chodbou,odbočit doprava a zdolat pár schodů. Ve zdejší jídelně to funguje jako v té školní. Vezmete se tácek a čekáte,co místní kuchtíci připravili. Stoupla jsem si do řady a trpělivě čekala. Už jsem byla skoro na řadě,když jedna holka přede mnou zavolala..
"Zayne,haló,pojď" pouštěla ho před sebe
"To je dobrý,já půjdu do řady" kývl hlavou
"Když už jsi tady" stáhla ho za rukáv jeho červené Lacoste baseballky a zničeho nic stál přede mnou
"No super" řekla jsem naštvaně
On se na mně jenom podíval a pokračoval dál. Uff,konečně jsem se dočkala a dostala se k jídlu. Dneska večer se kuchaři asi nějak nadopovali,protože usmažili řízky a hranolky,to chce potlesk. Nechala jsem si nandat pořádnou porci a přesunula jsem se ke svému stolu. Teda ke stolu,kde většinou sedávám. U stolu,kde seděl Zayn,nebo jak se jmenuje se najednou vytvořil houf holek,které chtěli sedět s ním. Pár holkám se to podařilo a tak byli všichni spokojení. Ony proto,že seděli se svým miláčkem a my ostatní proto,že už se dalo konečně normálně projít..
Po večeři byl v sálu zase nějaký program,ale to mě nezajímalo. Moje kroky směřovaly do pokoje. Hned co jsem prošla první schody,ozval se za mnou zase ten hlas..
"Hej,počkej!" jeho kroky zrychlovaly
"Co?" otočila jsem se
"Chtěl jsem se ti omluvit.."
"Není důvod" pokrčila jsem ramena
"Dobře,takže v pohodě?" zeptal se
"Jasně,v pohodě" řekla jsem bez zájmu a zase se otočila
"Počkej,ty nejdeš do sálu?" zeptal se
"Vypadám snad na to,že jdu?" zeptala jsem se ironicky
"To asi ne"odpověděl
"Tak teď mně prosím omluv,jdu do pokoje" otráveně jsem kývla hlavou
"Tak zase někdy" zavolal na mně
"Snad radši ani ne" řekla jsem tak tiše,že neměl šanci to slyšel
Zavřela jsem dveře od pokoje a hodila se na postel. Zula jsem si boty a nohy jsem opřela o zeď naproti. Chtěla jsem ještě napsat Travisovi,ale dneska toho na mně bylo hodně,takže jsem usnula..

- Táák.. Uff.. Co bych vám k tomu řekla.. Snad jen to,že tahle povídka bude odlišná od ostatních,že z té fotky umírám a taky to,že se nesmírně těším na vaše komentáře :*
Je to.................božíííí pokračuj pokračuj! :) mimochodem božíí fotka!