22. dubna 2012 v 14:14 | Té
|
Niall
U snídaně jsem si chtěl s klukama promluvit o tom,že bych letěl do UK už zítra.
Nevím,jak to přijmou,máme jen jednu zkoušku,jinak máme zítra volno.
"Kluci,musím s váma mluvit.." začal jsem
"Co pan Horan potřebuje?" zasmál se Harold
"No.víte.." nevěděl jsem jak to říct
"Je v tom Debbie že?" zeptal se Liam
"Sakra Payne jak to víš?" zvedl jsem obočí
"Znám tě bráško.." zasmál se
"Tak cos potřeboval?" zeptal se Zayn
"No víte..Zítra bych za ní rád letěl a všechno s ní vyjasnil.."
"A to jako kdy?" zasmál se Louis
"To jako po obědě.." odpověděl jsem
"Tak fajn.." souhlasil Liam
"Děkuju" usmál jsem se
Fajn,tak to by bylo. Teď se půjdu sbalit,zavolám Debbie a půjdu se projít.
Debbie
Zrovna jsme všichni snídali,když mi zazvonil mobil..
"Ahoj Nialle" byla jsem ráda že volá
"Debbie.. Přiletím už zítra" řekl Nialler nadšeně
"Vážně?"
"Jo.Právě jsem si to domluvil s klukama.." byl šťastný
"Dobře. Mám tě čekat na letišti?"
"Ne.. To nebude potřeba. Poletím soukromým letadlem."
"Tak tě počkám doma.."
"Dobře budu se těšit.."
"Tak se zatím měj Nialle"
"Pá" rozloučili jsme se
Jsem ráda,že přijede už zítra. I když mám právo být uražená a naštvaná,nejde to.
Znám Nialla už dlouho a myslím,že by mě nikdy nepodvedl. A já jeho taky ne.
"Niall?" zeptal se mě Alex
Přikývla jsem.
"Kdy přiletí?" tentokrát Lottie
"Zítra" usmála jsem se
"Myslíš,že mu odpustíš?"
"Já už mu odpustila. Miluju ho.."
"Páni.Ty ho vážně miluješ" pousmál se Alex
"Miluju. A chci s ním zůstat navždy. Chci s ním mít kopu dětí. Chci,aby když se ráno probudím byl vedle mě. Aby jsme společně snídali,obědvali i večeřeli."
"Přeju vám to" objal mě Alex
"Děkuju"
Šla jsem do Niallova pokoje,který se tak trochu stal i můj pokoj. Každý den jsem spávala v jeho tričku,aby mi ho aspoň něco připomínalo.
Niall
Když jsem si do kufrů naházel všechno moje oblečení,několik řad Nike a nějaké jídlo,mohl jsem se jít projít.
Vydal jsem se do centra,zajdu si do Starbucks.
Objednal jsem si oříškové latté,sedl jsem si k jednomu práznému stolku a přemýšlel jsem.
Nad tím,co udělám až Debbie uvidím. Co jí řeknu a jak se budu chovat.
Debbie je snad jediný člověk,kterému věřím úplně všechno,teda kromě kluků.
Miluju její vlasy,její vůni a to,jak vypadá. Vždycky se se vším dokáže vyrovnat. Dokáže si všechno vyřešit po svém..
"Niall Horan?" vyrušila mě jedna menší blondýnka
"Ahoj" usmál jsem se na ni,ona zrudla
"Podepsal by ses mi prosím?" mohla mít tak čtrnáct
"Jasně..Pro koho to bude?" usmál jsem se
"Deborah"
"Páni.Moje přítelkyně se taky jmenuje Debbie" usmál jsem se
"Já vím" usmála se
Napsal jsem jí tam věnování. Kdybych věděl,že to je můj poslední autogram,rozepsal bych se víc..
"Děkuju"
"Není zaco" objal jsem ji a ona vysmátá odcupitala k rodičům.
Ve Starbucks jsem seděl ještě další hodinu. Přemýšlel jsem nad tím,že se ta slečna jmenovala Deborah. Přišlo mi to jako znamení. Jenom jsem nevěděl,jaké je to znamení..
Kdybych věděl,že to je můj poslední autogram,rozepsal bych se víc.. ---> že neumře nebo něco tak podobnýho ? že ne ... ? :/ :'( ale jinak skvělý jako vždy :)