Díl 15.-Loučení
Niall
Těch posledních čtrnáct dní s Debbie uběhlo jako voda.Je tady ten nenáviděný pátek. Pátek 20.7..Zítra už máme první vystoupení v New Yorku...
"Nialle,máš všechno co potřebuješ?" zeptala se mě Debbie,když jsem si balil kufry..
"Oblečení,pas,občanku,jídlo...Nemám!" uvědomil jsem si
"Co nemáš?" dívala sedo papíru kde bylo napsané co potřebuju
"Nemám naši fotku!" usmál jsem se a z nočního stolku jsem vzal zarámovanou fotku,kterou jsem si dal do tašky..
"Blázne" přišla ke mě a políbila mě
"Miluju tě" řekl jsem jí
"Já tebe" usmála se
"Debs? Že nám tady pohlídáš dům,dokud se nevrátíme?"
"Jasně,alespoň budeš mít důvod se sem vracet" usmála se a šla se oblíct..
Debbie
Dneska kluci odlétají. Budou mi chybět. Všichni,bez vyjímky..
Nesnáším loučení,natož s někým,koho miluju. Ale věděla jsem,že to jednoho dne příjde..
Oblékla jsem si jednoduvhý outfit,řasy si dvakrát přejela řasenkou,na rty jsem si dala lesk a byla jsem připravená vyrazit..
"Nialle,Debs.. Jedeme" zavolal ode dveří Liam
"Hned jsme tam" zavolal Niall,vzal mě za ruku a utíkali jsme dolů
Přišli jsme k velké dodávce s nápisem One Direction Crew a mě došlo,že je to definitivní. Za pár hodin bude Niall stovky kilometrů ode mě. Bude objímat cizí holky,bude se s nima fotit a podepisovat se bůhví kam..
Jo,žárlím a tak strašně mě to štve! Když jsme s Niallem začali chodit,ještě před tou nehodou,říkala jsem si že nikdy nebudu žárlit.. A stalo se..
Celou cestu na letiště jsem přemýšlela. Nad Niallem,nade mnou,nad tím,co budu ten půl rok dělat sama v jejich obrovském domě..
"Tak jsme tady.." řekl Zayn a vylezl z dodávky..
Niall
A je to tady. Jsme na letišti.. Za chvilku se budu s Debbie muset rozloučit,nechce se mi,strašně moc mi bude chybět..
"No tak my se asi rozloučíme Debs." řekli kluci a všichni Debbie objali..
"Budete mi kluci chybět" Debs začala plakat
"Nialle,máš deset minut" kývl na mě Harry a vzal mi kufr
"Zlato.Neplač" dal jsem jí pusu
"Jak nemám plakat,když mi moje láska na půl roku odlétá někam do pryč?" objala mě
"Neboj se,já se ti vrátím.." utřel jsem jí slzy
"Jenom aby ses tam nezamiloval do nějaké fanynky" zněla smutně
"Blázníš? Já už do jedné fanynky zamilovaný dávno jsem" políbil jsem ji,asi ji to přesvědčilo
"Miluju tě Nialle,vždycky budu.."
"Taky tě miluju lásko. Musím už jít.. Večer se ozvu"
Naposledy jsem ji objal,naposledy jsem ji políbil a vydal jsem se cestou k našemu soukromému letadlu..
Debbie stála pořád na tom samém místě a plakala. Trhalo mi to srdce. Nechávám v Londýně moje srdce,kus mého života..
Debbie
Když kluci odletěli a já jsem u zadního vchodu zůstala sama,došlo mi,že Niall už je pryč. Odletěl.
Když jsem se po hodině dostala domů,bylo mi divně. Nikdo se taky s nikým nenaháněl,nepral.. Nikdo na terase nekouřil,nikdo nepekl úžasné koláčky a nikdo mi neříkal,jak moc mě miluje..
Uvědomila jsem si,že těch pět kluků půl roku neuvidím..
Crr..crr.. zazvonil mi mobil
"Ahoj Alexi" volající číslo mě rozveselilo
"Sestřičko,jak se máš..Jak se má Niall?" zeptal se
"Kluci na půl roku odletěli do světa a já se tu sama nudím.." shrnula jsem moji náladu
"A pomohlo by ti,kdybych ti řekl,že se po půl roku vracím do Londýna?"
Nevěřila jsem tomu co slyším..
"Alexi,děláš si srandu?" křičela jsem radostí do telefonu
"Nedělám..Pozítří mě tam máš.Jen mi dej adresu.." z jeho hlasu jsem cítila úsměv
"Dobře,dobře.." nadiktovala jsem mu přesnou adresu..
"Jo a nepřijedu sám.Musím ti někoho představit"
"Dobře. Strašně se na vás těším.Děkuju žes zavolal.Chybíš mi."
"Ty mě taky,mám tě rád" odpověděl
"Já tebe..Tak pozítří" ukončili jsme hovor
Nemůžu tomu uvěřit. Můj bráška se za mnou vrací. Nevím na jak dlouho,ani nevím proč,ale jsem za to ráda. A dokonce mi chce někoho představit. Neuvěřitelně se na něj těším..
Niall
Cesta letadlem proběhla v pořádku. Naštěstí jsem ji prospal. Už teď se těším na to,až se zase vrátím za Debbie,za osobou,která mi tak moc změnila život..

- Hrozně to loučení prožívám,promiňte :D :*
Perfektní :))