close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nikdy neříkej nikdy(by Kája)

9. dubna 2012 v 18:49 | Té |  Vaše fantazie
Jmenuji se Samantha, je mi 25 let a bydlím na okraji Londýna v malém domku se svou rodinou. Před pěti lety mi zemřel přítel.
S Louisem jsem se seznámila v prváku na gymplu. Hned první den školy jsem samozdřejmě přišla pozdě. Protože už bylo osm, byly jen dvě možnosti kam si sednout. Buď do první řady vedle kluka s prstem v nose a nebo úplně dozadu ke klukovi, který se na mě mile usmíval. Zvolila jsem tedy -myslím že správně ;)- kluka s milým úsměvem.
Byli jsme oba dost ukecaní a přátelšští, takže jsme se velmi brzo seznámili a za pár týdnů jsme byli nejlepší kamarádi co bez sebe neudělají ani krok. Ohromně jsme si rozuměli. Měli jsme stejné zájmy, nebydleli jsme od sebe daleko, takže jsme se často navštěvovali, Louis se mi se vším svěřoval a já mu jeho důvěru oplácela. Každý kdo nás potkal by si řekl, že spolu něco máme, ale my neměli. Jenom jsme si byli strašně blízcí.
Takhle to trvalo až do jednoho léta. Louis mě pozval na oběd a řekl mi, že se mám převléct za nějakou pohádkovou postavu. Myslela jsem si, že to je zase jeden z jeho blbých výmyslů a já se dostanu na nějakou párty a budu tam jediná vypadat jako cvok. Rozhodla jsem se tedy, že se nenápadně převleču za Červenou Karkulku. Takže když to bude jenom sranda, nebudu vypadat blbě a když to nebude sranda, tak taky nebudu vypadat blbě. Bohužel se mi to nějak nepovedlo, takže jsem vypadala opravdu jako Červená Karkulka. Nezbývalo mi tedy nic jiného než doufat, že si ze mě Louis nedělal srandu.
Brala jsem to jako normální přátelský oběd, na který chodíme denodenně, ale jak jsem vešla do dveří, měla jsem divný pocit. Nevím jestli to bylo tím, že jsem u něj dlouho nebyla -většinou jsme chodívali ven a nebo k nám-, nebo tím, že Louis byl převlečenej za mrkev, ale prostě jsem měla divný pocit.
,, Neměl si bejt převlečenej za pohádkovou postavu?" smála jsem se při pohledu na Louise v mrkvi.
,, Já jsem říkal ať ty se převlečeš. O mně nepadlo ani slovo." prohlédl si mě a pak se taky musel smát.
,, Tak... vyrazíme?" zeptal se, když jsme se přestali smát.
,, Počkej...! Ty takhle chceš jít ven?" vykulila jsem na něj oči a pořád se lehce usmívala.
,, A proč ne?" zasmál se Louis a hnal mě ze dveří.
Po obědě jsme se šli ještě projít. Já jsem pořád měla divní a nepříjemný pocit že se něco stane. Když jsme si sedli na lavičku a Lou prohlásil: ,, Musím ti něco říct." nepříjemný pocit že se něco stane stále stoupal do větší míry. Louis se ke mně přisunul a chytil mě za ruku. V obličeji měl smutný výraz a mně bušilo srdce jako o závod. Vyděšeně jsem se na něj dívala, bála jsem se co z něj vypadne. Najednou sklopil oči a potom se na mě podíval. Byl nebezpečně blízko. Zavřel oči a přitiskl své rty na ty mé. Začal mě líbat. Potom se odtáhl a zašeptal mi do ucha: ,, Miluji tě." Teď jsem ho začala líbat já. ,, Já tebe taky." řekla jsem a znovu ho začala líbat. Lidi si asi říkali že jsme buď blázni a nebo se museli hodně smát. Tak si předtsavte, že uvidíte na lavičce mrkev líbat Červenou Karkulku :).
Dny plynuly a já s Louisem chodila už přes rok. Byla jsem s ním hrozně šťastná a myslela jsem si, že mi to nic nemůže pokazit. To jsem se ale spletla...
Jednoho večera jsem nevěděla co dělat a tak jsem Louisovi napsala textovku: ,, Nechceš někam zajít? xxx " on mi ale odepsal: ,, Promiň, dneska nemůžu, slavíme kámošovi narozky. Snad zítra... xxx" jenom jsem odhodila mobil na postel, přes sebe mikinu a vyrazila ven. Nevěděla jsem kam jít a tak jsem zamířila do jednoho klubu. Kdybych ale věděla jaké to bude mít následky, nikdy bych tam nešla...
Posadila jsem se na bar a čekala na obsluhu. Moje oči zamířili k líbajícímu se páru. Usmála jsem se a vzpomněla na Louise. Hned mi ale úsměv padnul, když jsem zjistila kdo to je. Zaostřila jsem, jestli vidím správně, ale bohužel... Rychle jsem seskočila z barové židličky a přiběhla k nim. Vlepila jsem mu facku a dodala: ,, Tak kámoš slaví narozky, jo?!" S brekem jsem vyběhla ven a běžela osvětlenou ulicí. Lou běžel za mnou a po chvíli mě dohnal a chytil za ruku. Tím mě zastavil. Otočil mě a přitáhl si mě k sobě blíž. Měl skleněné oči. Kdybych věděla, že je to náš poslední společný okamžik, vrhnu se mu kolem krku... Chtěl mi něco říct, ale já mu skočila do řeči a zakřičela na něj: ,, Už tě nikdy nechci vidět!" potom jsem se mu vysmekla a běžela dál. Lou za mnou asi už neběžel. Najednou jsem uslyšela náraz. Prudce jsem se otočila a uviděla Louise ležet na zemi. Přiběhla jsem k němu a klekla si. Chytla jsem ho za ruku a slzy se mi hrnuly do očí. Věděla jsem, že je to moje vina. ,, Není to jak si myslíš..." řekl potichu a podíval se na mě. Začala jsem ho líbat a prohrábla jsem mu jeho vlasy. Když jsem přestala, podíval se na mě a usmál se. Potom navždy zavřel oči.
Od té doby jsem jenom ležela ve svém pokoji a koukala do stropu. Pokuď jsem šla ven, tak jen na hřbitov za ním. Pokaždé jsem mu přinesla kytku a omlouvala se mu. Vždycky jsem u toho brečela, ale věděla, že to mi ho nevrátí. Stejně tak jsem i věděla, že nikdy nebude vědět jak moc mě to mrzí.
Když jsem se vracela od jeho hrobu, měla jsem pocit, že ho vidím. Usmál se na mě -stejně jako v jeho poslední okamžik- a já měla pocit, jako by mi říkal, že je všechno dobré. Potom se mi rozplynul před očima. Dala jsem si facku a řekla si, že se konečně musím vzpamatovat a začít žít.
Našla jsem si přítele jménem Jack. Po dvou letech jsem si ho vzala. Postavili jsme si rodinný domek kousek od domu mích rodičů. Mám s ním dvouletou holčičku a teď čekám ještě chlapečka. Na Louise ale nikdy nezapomenu. Každý den za ním chodím a strávím tam vždycky nejmíň hodinu.
Nedávno jsem se rozhodla, že mu představím mojí dcerku a muže. Když jsme odcházeli, viděla jsem zase Louise. Usmál se na mě a já měla pocit, že je rád, že mě předal do dobrých rukou.
  • A vy ostatní mi taky posílejte vaše fantazie! ;)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 nicol nicol | E-mail | 9. dubna 2012 v 19:08 | Reagovat

Je to krasne skoro som sa rozplakala :D

2 Redakce Redakce | 9. dubna 2012 v 19:14 | Reagovat

Jej, to je, ale smutnej příběh :(
Mám skleněný oči! Konečně příběh, který se liší od ostatních!

3 Anie Anie | 9. dubna 2012 v 20:23 | Reagovat

Tak to je jeden z nejlepších příběhů. Krátký, ale přesto dobrý. A teda ten konec...i slza mi stekla! :D

4 Kája Kája | Web | 9. dubna 2012 v 20:24 | Reagovat

[1]:[2]:[3]: Děkuju moc ;)!

5 little.styles little.styles | 10. dubna 2012 v 13:28 | Reagovat

plačem .. krásne! ♥

6 Kája Kája | Web | 10. dubna 2012 v 18:24 | Reagovat

[5]: Děkuju ;))

7 Majáá Majáá | 15. dubna 2012 v 15:15 | Reagovat

To je tak strašně krásný a smutný! :)

8 Klár. Klár. | 18. dubna 2012 v 14:59 | Reagovat

brečím :/♥

9 Miška Miška | E-mail | 7. prosince 2013 v 19:48 | Reagovat

je to vtipný na začátku ale na konci jsem brečela

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama