close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Never say Never 8 (by Kajush)

14. dubna 2012 v 14:07 | Té |  Vaše povídky
O týden později

Alex
Ráno mě probudila Joy, jak na mě volala z kuchyně. "Alex, vstávej, tvoje mamča s tebou potřebuje mluvit! Pohni!". Co může mamka chtít? Ale jsem ráda, že ji zase uslyším. Za pár vteřin jsem byla dole, a už jsem vytrhla Joy z ruky telefon. Byla jsem ráda, že zase slyším mamčin hlas, zvedlo mi to náladu, a vybavilo se mi tolik vzpomínek, krásných a škaredých. Ale to, co mi mamka potom řekla… Když jsem zavěsila, zůstala jsem ještě asi 5 minut sedět, a myslela jsem, že se asi brzo zhroutím. Když přišla Joy, okamžitě poznala, že se něco stalo. "Alex? Co se děje?" zeptala se. Musím jí to říct. "Víš…Já…Musím do Ameriky" vykoktala jsem. "Proč? Kruci Alex, co se stalo?" vybuchla Joy. "No…Táta je v nemocnici. Podívám se na net, jestli jsou ještě nějaké letenky, a zítra bych letěla. Zvládneš to tu?" řekla jsem s pláčem. "To si piš, hlavně ať to zvládnete vy. Budu držet palce" řekla Joy. "Děkuju. Ještě že tě mám. Tak já se jdu podívat na net, pak se sbalím, a pak to musím říct Liamovi.Tak já jdu nahoru, ty si užij nákupy. Měj se!" a bežela jsem nahoru. Pár letenek bylo ještě volných. Teď musím dát vědět Liamovi…

Liam
"Niallere, máš vážně štěstí, že mi zvoní mobil, jinak bych tě umlátil Louisovýma mrkvema do bezvědomí!" zavolal jsem se smíchem na Nialla, který mi právě snědl snídani. "Šáhneš mi na mrkve, a nepřežiješ to hochu!" ozval se Louis. Pak jsem odešel do pokoje, protože mi volala Alex. "Ahoj miláčku, musím s tebou mluvit, ale nemůžu teď nikam jít. Nemohl bys přijít? Moc tě prosím" ozvalo se z mobilu. "Ouh, ahoj zlato. Samozřejmě že přijdu, ale až tak za půl hodinky, dobře? Stalo se něco?" zeptal jsem se, protože zněla docela rozrušeně. "Všechno ti řeknu potom. Zatím pa!" odpověděla. Nevím, co se stalo, ale jen co se najím, tak půjdu.

Alex
Fajn, Liam přijde za půl hodinky, a já už jsem skoro sbalená. Trochu jsem se zkulturnila, vypadala jsem hrozně. Uplakané oči, byla jsem rozcuchaná, no prostě jsem vypadala hrozně. Potom jsem se najedla, a čekala. Po 10ti minutách zazvonil zvonek. Konečně! Pozvala jsem ho dál, sedli jsme si do obýváku, a všechno jsem mu řekla, a zase jsem se rozbrečela. Objal mě, uklidňoval, hladil po vlasech, a uklidňoval mě, že všechno dobře dopadne. "Uvidíš, že to bude dobré! Neměj strach, lásko. Poletím s tebou". Při jeho poslední větě jsem se na něj podívala, a nemohla jsem uvěřit svým uším. "Ne, to nejde. Já ti samozřejmě děkuju, že semnou chceš letět, ale nemůžeš se vykašlat na kluky, na všechny zkoušky, a další povinnosti. Já to zvládnu, neboj se" řekla jsem mu. "Vážně?" zeptal se. "Určitě" odpověděla jsem, a zase mě objal. "Budu ti psát, i volat když bude čas" řekla jsem mu. "To doufám zlato" usmál se, a políbil mě. Byli jsme spolu až do večera, pak jsem si už chtěla jít lehnout, abych zítra byla OK. "Zítra tě odvezu na letiště. V 8 tě vyzvednu, aby si tam byla brzo" řekl ještě, když odcházel.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Já | 14. dubna 2012 v 19:14 | Reagovat

Úžasně. piš prosím dál a dál. Ten příběh sem si zamilovala

2 ms-greenia ms-greenia | 14. dubna 2012 v 20:20 | Reagovat

Potřebuju další díl! ♥

3 Gabi Gabi | 15. dubna 2012 v 16:33 | Reagovat

S-U-P-E-R kdy bude dalsi?? a kdy nam ukazes ako vyzera Alex? alebo si uz ukzala lebo ja neviem :/ :D

4 Weru Weru | E-mail | 16. dubna 2012 v 21:02 | Reagovat

Ahoj bude další díl ? moc se těším ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama