Liam
Těším se, až ji zase uvidím. Byl jsem už jen pár metrů před kavárnou, ale byla tam skoro tma, a nikoho jsem tam neviděl. Tak jsem šel ke vchodu, otevřel jsem dveře, a když jsem to viděl, myslel jsem, že asi omdlím…Viděl jsem Alex, jak nehybně leží na zemi, očividně v bezvědomí…Přiběhl jsem k ní, volala jsem na ní, ale nic. Na chvíli přišla k sobě, a řekla jenom "Břicho…Pomož mi…". Zavolal jsem sanitku, byli tu za 5 minut. Chtěl jsem s nimi, ale řekli "Nemůžete s námi jet" ale já jsem se nedal "Prosím, musím s vámi jet. Já…Já jsem její bratr" a nakonec to dovolili, naštěstí. Když jsme tam dojeli, nechali mě čekat na chodbě asi hodinu, ale pak za mnou přišel doktor a řekl "Vy jste bratr slečny Alex, je to tak?". "No, ne tak úplně, ale přijel sem s ní". "Aha, chápu. Byl to zánět slepého střeva, ale už je po operaci, a pozítří může jít domů". "Dobře, děkuju vám. Můžu za ní?". "Teď ne, přijďte zítra".
Joy
To je divné, je 7 hodin, a snažím se už hodinu dovolat Alex, ale nebere to. Doma není, v kavárně taky ne. Já vím, měla jít někam s tím Liamem, ale proč mi teda nebere telefon? Potřebuju s ní mluvit…Zkusím to ještě za hodinu, třeba už bude doma.
Niall
"No tak kámo, bude v pořádku! Neměj strach, zítra za ní zajdeš, a uvidíš, že už to bude dobrý." "Díky Niallere" "No není za co. Napiš jí zprávu, uvidíš, že ji to potěší" "To mám v plánu, ale až zítra, pochybuju, že se dneska ještě probere". Ale to už na nás z kuchyně volal Lou "Tak co je vy dva? Neměli jsme jít náhodou na večeři? Pohněte si, jinak jdeme bez vás!" a Niall na něj zařval "To se opovaž Lou! Jinak přijdeš o mrkve!" a šli jsme.
O den později
Alex
"Tak říkáte zánět slepého střeva?" "Ano. Měla jste štěstí, že vás našel ten chlapec, jinak by to mohlo špatně skončit. Říkal, že se sem dneska zastaví. Zatím odpočívejte, a zítra můžete jít domů. Zatím nashle". Já mám teda vážně štěstí…Měla bych Liamovi napsat, a Joy taky. Když jsem vzala mobil, měla jsem tam už 7 nepřijatých hovorů od Joy, a dvě zprávy. Jednu od Liama, a jednu od Joy. Liam mi napsal "Dneska se za tebou přijdu podívat. Doufám, že už ti je líp. xx Liam" hned jsem mu odepsala "Nevím co by se stalo, kdybys mě nenašel, děkuju ti. Budu se na tebe těšit. xx Alex". A teď zpráva od Joy. "Kruci Alex, musím s tebou mluvit! To mi ten mobil nemůžeš vzít?!" tak jsem jí zavolala, a všechno jsem jí řekla. Samozřejmě se mi hned začala omlouvat, a řekla, že za mnou hned přijde.
Joy
Chudák Alex, ale snad jí bude už brzo dobře. Když jsem došla do nemocnice, zeptala jsem se jedné sestřičky, kde leží. Jakmile mi to řekla, už jsem za ní běžela, vpadla jsem do pokoje, a Alex se na mě jen překvapeně podívala a začala se smát."Co je tady k smíchu? Ležíš v nemocnici s vyoperovaným slepákem, ale směješ se…Ty jsi vážně zvláštní" "Promiň, ale kdyby ses viděla, a taky vlastně slyšela. Dupeš jako slon! Pak vpadneš do pokoje jak splašená, jsi celá červená, a rozcuchaná, a díváš se na mě s vykulenýma očima…A ty se mi ještě divíš, proč se směju". "No jo, nedošlo mi to, promiň, ale strašně si mě vyděsila, chtěla jsem tu být co nejdřív. Jak ti je?" "Už dobře, díky." "To je fajn, ale teď s tebou musím mluvit"
- Už mám v mailu i pětku,ale dám vám ji zítra.. A vy ostatní nebojte se! A posílejte mi i vaše povídky!
Teeeeeed Prosíím :D ♥