Joy
Alex už dávno usnula. No nic, uklidím jídlo a pití, a pak ji vzbudím, ať si lehne do postele, jinak by ji zítra všechno bolelo. Když jsem uklidila, zapípal Alex mobil. Psal jí Liam. Vzbudila jsem jí "Alex, vstávej! Jdi si lehnout do postele. A mimochodem… Právě ti psal Liam". Jen co jsem to dořekla, už se natáhla pro mobil, a pak se jakoby rozzářila. Zeptala jsem se jí "Co píše?" a ona mi to dala přečíst. Stálo tam "Doufal jsem, že se ozveš Alex. Nezašla bys zítra někam? xx Liam".
Alex
Jsem ráda, že odepsal, hned mi to zvedlo náladu. Ráda bych s ním někam zašla, ale Joy má zítra volno, kavárnu máme zavřenou, takže tam zítra budu celý den uklízet. Ale možná by se to dalo stihnout.. Napsala jsem mu "Ráda bych šla, ale zítra musím uklidit v kavárně sama, takže mi to bude trvat dlouho. Mohla bych až večer". Odpověď přišla skoro hned "To nevadí, stejně máme odpoledne s klukama zkoušku, vyzvednu tě okolo 5. Dobrou krásko. xx". Pak jsem si šla lehnout, ale nemohla jsem usnout, těšila jsem se na zítřek.
Liam
Super, vyšlo to! Zítra… Těšil jsem se, až ji zase uvidím…Byl jsem tak zamyšlený, že jsem ani nevnímal Harryho, který na mě řval z obýváku "Liame!! Posloucháš mě? Kdy máme zítra tu zkoušku?" "Jo, promiň Harry, ve 2". Byl jsem unavený, šel jsem si lehnout, a poslední co jsem slyšel, než jsem usnul, byl Niallův hlasitý smích…
Alex
Když jsem ráno vstala, bylo mi zle. Strašně mě bolelo břicho, ale vždycky jen chvilkami. No nic, snad to do večera přejde…Vydala jsem se do práce, a břicho už mě nebolelo, "Už to přešlo" řekla jsem si.Ale mýlila jsem se…Když jsem začala uklízet, tak zase.Nevnímala jsem to, těšila jsem se na večer.Prácě mi šla pěkně od ruky, a čas ubíhal rychle.Byly už 4 hodiny, zbývá hodina, tak bych si měla pohnout, abych byla nachystaná, až Liam přijde. Když bylo třičtvrtě na 5, šla jsem se převléct. Když jsem se vracela, a chystala se, najednou se ozvala ta bolest břicha, ale mnohem horší než předtím. Poslední co si pamatuju, bylo, jak jsem padala na podlahu…
Liam
Už jsem skoro tam. Těším se, až ji zase uvidím. Byl jsem už jen pár metrů před kavárnou, ale byla tam skoro tma, a nikoho jsem tam neviděl. Tak jsem šel ke vchodu, otevřel jsem dveře, a když jsem to viděl, myslel jsem, že asi omdlím…
Alex už dávno usnula. No nic, uklidím jídlo a pití, a pak ji vzbudím, ať si lehne do postele, jinak by ji zítra všechno bolelo. Když jsem uklidila, zapípal Alex mobil. Psal jí Liam. Vzbudila jsem jí "Alex, vstávej! Jdi si lehnout do postele. A mimochodem… Právě ti psal Liam". Jen co jsem to dořekla, už se natáhla pro mobil, a pak se jakoby rozzářila. Zeptala jsem se jí "Co píše?" a ona mi to dala přečíst. Stálo tam "Doufal jsem, že se ozveš Alex. Nezašla bys zítra někam? xx Liam".
Alex
Jsem ráda, že odepsal, hned mi to zvedlo náladu. Ráda bych s ním někam zašla, ale Joy má zítra volno, kavárnu máme zavřenou, takže tam zítra budu celý den uklízet. Ale možná by se to dalo stihnout.. Napsala jsem mu "Ráda bych šla, ale zítra musím uklidit v kavárně sama, takže mi to bude trvat dlouho. Mohla bych až večer". Odpověď přišla skoro hned "To nevadí, stejně máme odpoledne s klukama zkoušku, vyzvednu tě okolo 5. Dobrou krásko. xx". Pak jsem si šla lehnout, ale nemohla jsem usnout, těšila jsem se na zítřek.
Liam
Super, vyšlo to! Zítra… Těšil jsem se, až ji zase uvidím…Byl jsem tak zamyšlený, že jsem ani nevnímal Harryho, který na mě řval z obýváku "Liame!! Posloucháš mě? Kdy máme zítra tu zkoušku?" "Jo, promiň Harry, ve 2". Byl jsem unavený, šel jsem si lehnout, a poslední co jsem slyšel, než jsem usnul, byl Niallův hlasitý smích…
Alex
Když jsem ráno vstala, bylo mi zle. Strašně mě bolelo břicho, ale vždycky jen chvilkami. No nic, snad to do večera přejde…Vydala jsem se do práce, a břicho už mě nebolelo, "Už to přešlo" řekla jsem si.Ale mýlila jsem se…Když jsem začala uklízet, tak zase.Nevnímala jsem to, těšila jsem se na večer.Prácě mi šla pěkně od ruky, a čas ubíhal rychle.Byly už 4 hodiny, zbývá hodina, tak bych si měla pohnout, abych byla nachystaná, až Liam přijde. Když bylo třičtvrtě na 5, šla jsem se převléct. Když jsem se vracela, a chystala se, najednou se ozvala ta bolest břicha, ale mnohem horší než předtím. Poslední co si pamatuju, bylo, jak jsem padala na podlahu…
Liam
Už jsem skoro tam. Těším se, až ji zase uvidím. Byl jsem už jen pár metrů před kavárnou, ale byla tam skoro tma, a nikoho jsem tam neviděl. Tak jsem šel ke vchodu, otevřel jsem dveře, a když jsem to viděl, myslel jsem, že asi omdlím…
- Kdo se těší na další tak,jako já?
je to užasne dufam že dnes daš ešte jednu :D