Liam
Celé odpoledne čekám, až mi Alex zavolá. Doufám, že je v pořádku. Říkala přece, že zavolá, až přijede domů. No, kdyžtak zavolám já, ale později. Niall a Zayn vařili večeři, tak jdeme dělat pokusné králíky. Hm, ale povedlo se jim to. Je už 9 večer, a s klukama koukáme na nějakou komedii. A Lou jako vždycky všechno komentuje. Zrovna řekl nějakou vtipnou hlášku, když mi zazvonil mobil. Byla to Alex, tak jsem šel do pokoje. "Zlato, konečně! Ahoj. Myslel jsem, že už nezavoláš. Tak co?" zeptal jsem se jí. "Ahoj…" byla dost skleslá. "Co se stalo?" zeptal jsem se rychle. "Víš, je to horší než jsem myslela. Já…No…Budu tu muset zůstat o dost déle než bylo v plánu" řekla. "A proč? Jak dlouho? Řekneš mi už konečně, co se stalo?" začínal jsem být nervózní. "Táta má rakovinu. Budu tu muset zůstat asi půlroku. Nezlob se prosím, ale já musím, nedokážu v takové situaci odjet." Tak, to bylo moc, to jsem fakt nečekal. "Promiň, já…Zavolám ti za chvíli, promiň" řekl jsem a zavěsil. Chtěl jsem jít ven, a nad vším popřemýšlet. Odešel jsem docela rychle, ani jsem nic klukům neřekl, tak jsem si vypnul mobil, protože Niall by mi za chvíli zase volal.
Alex
Nevím, co si mám myslet. Doufala jsem, že to pochopí. Ach jo. Doufám, že opravdu zavolá. Už fakt nevím, co mám dělat, je toho na mě nějak moc. Rozhodla jsem se, že zavolám Joy, stejně jí musím říct, že s ní nemůžu jet. Nezvedala to, a to jsem to nechala zvonit docela dlouho. Ale pak mi to došlo, tady jsou teprve 4 hodiny, ale u nich už je 9! To znamená, že Joy je na oslavě. Nevadí, zavolám zítra. Šla jsem si dát sprchu, nějak jsem doufala, že mi to pomůže - marně. Bylo už 5 hodin, a rozhodla jsem se začít dělat večeři. Musím něco dělat, jinak se zblázním. Mamka si četla v ložnici, a když jsem ji zavolala k večeři, vypadala už celkem unaveně. Snědly jsme jídlo, umyly nádobí, a mamka si šla lehnout. Já jsem pořád naivně doufala, že Liam zavolá, ale to asi ne. V Londýně už byla půlnoc. Pustila jsem si film, a ládovala do sebe čokoládu. Film sem ani nevnímala, spíš jsem přemýšlela. Pak už jsem se sebrala, a šla si lehnout, ale moc jsem toho nenapsala. Ráno mě vzbudil mobil. Liam, konečně! Okamžitě jsem to zvedla. "Ahoj, konečně! Proč jsi včera už nezavolal?" zeptala jsem se hned. "Ahoj zlato, já, promiň, šel jsem ven, potřeboval jsem přemýšlet" řekl. "To je v pořádku, jen jsem měla strach, že se zlobíš" řekla jsem nejistě. "Ne, nezlobím, chápu tě. A rád bych za tebou letěl, ale budeme mít tour, a nebude čas. Možná později" řekl. Pak jsme si povídali asi ještě půl hodiny, ale kluci už šli na zkoušku, tak jsme museli zavěsit. Potom jsem se šla v dobré náladě osprchovat, a udělat snídani.
O týden později
Liam
Dneska koncert. Už se těším, i když bych teď raději byl v Americe s Alex. Ještě jsem klukům, ani Alex nic neřekl, ale teď dva týdny budeme mít pár koncertů, potom pár zkoušek a rozhovorů, ale potom máme 2 týdny volno. Napadlo mě, že bychom mohli za Alex aspoň na týden odletět. Nevím, jestli kluci budou chtít, ale i kdyby ne, tak poletím sám.