Tania
Zastavili jsme před nemocnicí,celá jsem se klepala co se stalo..
"Jsi v pořádku?" zeptal se mě Lou
"Asi jo,děkuju za odvoz" usmála jsem se na něho
"Nemáš zaco,počkám tady na tebe a odvezu tě domů?" zeptal se a otevíral mi dveře od auta
"Nemusíš,já to dojdu." vážně jsem ho nechtěla obtěžovat
"Tak dobře,čekám tu na tebe" usmál se
Šla jsem do nemocnice,zamířila jsem si to k jedné sestřičce a ona mi řekla číslo pokoje,kde leží Lucy.
Zaklepala jsem na dveře a vešla jsem dovnitř
"Ahoj Luc,vylekalas mě" řekla jsem a sedla jsem si vedle ní
"Ahoj,promiň že tě sem tahám" pokusila se o úsměv
"Neomlouvej se.." začala jsem větu,no nedokončila jsem ji
"Nejsi tu nějak brzo?" skočila mi do řeči.."Bydlíš přece na druhé straně města" divila se
"Louis m dovezl,byla jsem u něho v autě když jsi volala" řekla jsem jí doufajíc,že to nebude chtít rozebírat..
"Takže Louis?Chodíte spolu?" začala se smát
"Blbneš? Ani neznám jeho příjmení" usmála jsem se taky
"To nevadí,na příjmení nezáleží ne?" očividně chtěla odvrátit téma od ní
"Luc? Proč jsi vlastně tady?" zeptala jsem se
"Jako v Londýně?" vyhýbala se odpovědi
"No tak,víš jak to myslím" řekla jsem naštvaně..
"Já,jsem nemocná..Mám rakovinu,zjistili mi to asi tři dny před tím,než jsi přiletěla." řekla a do očí se jí hrnuly slzy
"Ale..Přoč jsi mi nic neřekla?" teď už jsem brečela i já
"Nechtěla jsem tě zatěžovat mýma problémama.." řekla a do pokoje vešla sestřička
"Promiňte slečno,ale budete muset jít" řekla sestřička "Končí návštěvní hodiny,je mi to líto" usmála se na nás
"Dobře,příjdu zítra,měj se Luc" objala jsem ji a vyšla jsem před nemocnici..
V hlavě mi probíhalo tisíce myšlenek.Proč zrovna Luc? Jediná moje kamarádka tady v Londýně musí mít rakovinu? Nezaslouží si to.. Už jsem byla u auta,Louis neseděl vevnitř,ale stál opřený o kapotu..
"Tak co?" zeptal se když mě uviděl
"Má..Ona má rakovinu Lou" řekla jsem a znova se mi do očí draly slzy
"To je mi líto Tan,vážně je mi to líto" řekl a objal mě. Nic jsem nenamítala,za jiné situace bych určitě odmítla ale teď jsem to vážně potřebovala..
"Děkuju" pošeptala jsem potichu
"Za co?" zeptal se,když mi otevíral dveře od auta
"Za to,že jsi mě sem odvezl,počkal tady na mě a podporuješ mě" už jsem nebrečela..
Louis
Byla nádherná. I když měla vyplakané oči byla nádherná..Zastavil jsem před jejím domem a čekal na její reakci..
"Lou?" zeptala se po chvíli mlčení
"Ano?" okamžitě jsem odpověděl
"Vím,že jsem se tě dneska naotravovala už dost,ale nechceš jít na čaj? Nechci být sama" řekla a tvářila se při tom vážně zoufale
"Půjdu rád" usmál jsem se a otevřel jsem jí dveře od auta
"Vítej u mě" usmála se když za sebou zavřela dveře
"Máš to tu krásný" řekl jsem jí a posadil jsem se na pohovku
"Zelený,černý nebo ovocný?"zavolala na mě z kuchyně
"Zelený,jedině zelený" zasmál jsem se
"Máme stejný vkus" ozvalo se z kuchyně
Už nezněla tak zoufale.Její pláč připomínaly jen její opuchlé oči..
"Už je ti líp?" zeptal jsem se když mi podávala čaj
"Je,děkuju" usmála se
"Neděkuj mi pořád"
"Lou? Můžu se tě na něco zeptat?" řekla a přitom celá zčervenala
"Jasně" přikývl jsem
"Jak se vlastně jmenuješ?"
"Louis" začal jsem se smát
"Vtipný.Myslela jsem celý jméno" šťouchla do mě a začala se smát taky
"Louis William Tomlinson slečno" zavtipkoval jsem
"Je možný,abych tě z někama znala?" udiveně se zeptala..
"Myslím že ne" řekl jsem,nechtěl jsem aby zjistila kdo doopravdy jsem
Tania
Je tak milý..Ale příjde mi,že mi něco tají. To příjmení,z někama ho znám..
Povídali jsme si asi dvě hodiny,ale už musel jít. Že prý má ještě něco na práci.Rozloučili jsme se objetím,já jsem mu ještě jednou za všechno poděkovala,vyměnili jsme si čísla a on odešel..
pěkný jako vždy :))) ryhle prosííím další díl :))