15. února 2012 v 18:16 | Té
|
- Chtěla jsem vás nějak odměnit za tu návštěvnost,za ty komentáře a za to všechno.. Takže tady máte první díl nové povídky.. ;) Táni,doufám že budeš spokojená!
Jmenuju se Tania Clarke,mám 18 let a bydlím v Americe. Teda vlastně už nebydlím,stěhuju se do Londýna. Nikdy v životě bych se neodstěhovala,ale nedávno jsem ztratila důvod zůstat tady v Americe. Umřel mi přítel,zastřelili ho při jednom přepadení. Jmenoval se Peter a byli jsme spolu něco přes dva roky. A teď,když umřel,nic mě tu nedrží. Rodiče zemřeli před třemi lety,táta měl rakovinu a máma měla infarkt..
V Londýně chci začít nový život.Chci začít od nuly..
Aby jste si mě dovedli trochu představit:
Jsem bláznivá holka,která se ráda baví..
Mám dlouhé hnědé vlasy,hnědé oči. Patřím k těm menším,protože měřím jenom 164 cm..
Nevadí mi to,má to i své výhody..
Přes internet jsem si pronajala takový menší byteček 3+1 na okraji Londýna. Už se tam těším,nikdo mě tam nezná,nikdo mě nebude soudit..
"Dobrý den,vítejte na palubě našeho letadla. Doufáme,že let proběhne v pořádku.Prosíme připoutejte se a po dobu letu zůstaňte na svých místech" hlásila do mikrofonu letuška když už jsem konečně seděla v letadle a těšila jsem se na nový život..
"Ahoj" ozval se mužský hlas "Mám sedadlo hned vedle,nebude vám slečno vadit,když si budeme povídat?" zeptal se nějaký hnědovlasý kluk
"Ahoj,jasně. Jmenuju se Tania" věnovala jsem mu úsměv
"Já jsem Louis" úsměv opětoval
"Můžeme si klidně tykat. Mě to vadit nebude" řekla jsem když jsme startovali
"Dobře. Proč letíš zrovna do Londýna?" zeptal se mě zvědavě
"Stěhuju se tam. Doufám,že se mi tam bude dařit lépe než tady,v Americe" řekla jsem smutně
"A ty tam letíš proč?" taky mě zajímal jeho důvod
"Mám tam práci a čtyři nejlepší kamarády" odpověděl
"Dobře,nebude ti vadit když na chvíli usnu?" byla jsem ospalá..
"Jasně,v Londýně tě vzbudím" usmál se a dál už jsme se spolu nebavili..
Když mě Lou vzbudil,lidé už opouštěli letadlo.
"Děkuju,asi bych spala dál" řekla jsem když jsme opouštěli letadlo
"Těšilo mě.Doufám,že se někdy uvidíme" odpověděl a vyšel zadním vchodem
Vyzvedla jsem si všechny věci a zastavila si taxík,který mě odvezl k mému novému domu.
Když jsme podepsali potřebné papíry a dostala jsem klíčky,začala jsem se zabydlovat.
Byt vypadal přesně tak,jak jsem si ho představovala. Protože jsem přiletěla v sedm hodin,byla jsem unavená a než jsem všechny ty moje věci vybalila,na hodinách už bylo devět.
Zalezla jsem si do postele s myšlenkou,že si zítra asi začnu hledat práci..
A taky jsem nemohla přestat myslet na Louise..
Ano má to cenu .. ale hlavně nezapomínej i na ty moments !! :)