Ema
Je pondělí,ale já do školy nejdu. Jsem v nemocnici se Zoey,protože Jane i táta musejí pracovat.
Nechají si ji tady ještě do středy na pozorování. Když ji to auto srazilo,zlomilo jí to nohu,měla otřes mozku a všude na těle šrámy. Nebyla na tom zrovna dobře,protože je malá a nechápe že musí jen ležet. Ale je ráda,že tu jsem s ní já.
Každý den za náma chodí táta a Jane,vždycky Zoey přinesou nějakou drobnost a to jí rozzáří očka. Chodí za náma i Harry-ten vždycky donese kytku a čokoládu.
Kytka patřila mě a čokoláda Zoey-Harry totiž věděl,že ona se po čokoládě může utlouct.
"Kdy už příjdeš domů?" zeptal se Harry když večer přišel a Zoey už spala..
"No,pokud táta splní to co slíbil,jedu hned" usmála jsem se a on mi dal pusu
V tom už do dveří vešel táta:"Tak my tě tu teď vystřídáme,musíš chodit do školy když letos maturuješ" řekl
Rozloučili jsme se a vydali jsme se domů. Táta už věděl,že bydlím s Harrym..Dřív než jsem mu to stačila říct,přečetl si to v novinách. Ale my jsme si o tom spolu potom promluvili a Harry dostal kázání..
"Ahoj" ozvalo se sborově hned jak jsme otevřeli dveře od domu
"Jak je na tom Zoey?" dodala Sel
"Ahojte,je na tom už líp,ve středu jde domů" odbyla jsem všechny otázky v jedné odpovědi, ale to jsem ještě nevěděla co se stane až ji pustí..
"Promiňte,ale jsem unavená,půjdu si lehnout" řekla jsem cestou do Harryho,teda teď už našeho pokoje.
Když jsem si zrovna lehla do postele,někdo zaklepal
"Dále" řekla jsem.Byl to Harry
"Proč klepeš?" zeptala jsem se a on se rozesmál
"Protože co kdybys už třeba spala,to bych tě vzbudil" odpověděl
"Jdeš taky spát? Nebo něco potřebuješ?" zeptala jsem se a posadila jsem se na postel
"Potřebuju s tebou mluvit" řekl a podíval se na mě smutnýma očima
"Co se děje? Provedla jsem něco?" zeptala jsem se
"Nic,jenom za týden vyrážíme s klukama na dva měsíce na tour" řekl a chytil mě za ruku "A vím,že když jsi v maturitním ročníku,nepojedeš s náma." když to dořekl,uvědomila jsem si,že jsme od sebe nikdy nebyli odloučení dva měsíce...
"Dva měsíce?" řekla jsem a objala ho. On přikývl..
"Ale budu ti každou volnou chvíli volat,budeme si psát a uvidíme se přes Webcameru" snažil se odlehčit situaci
"Volání a esemeskování mi tvoje polibky a objetí nenahradí" pořád jsem zněla smutně
"Tak abych ti to začal vynahrazovat" řekl,usmál se a zamknul dveře..
Sel
Když Zayn říkal,že to malý není jeho,byl rád,ale viděla jsem na něm i malé zklamání..
"Zayne?" začal jsem když jsme byli sami
"Ano zlato?" zeptal se mě
"Že jsi v koutku duše doufal,že to malý bude tvoje?" podívala jsem se na něj
Nic neříkal,jenom tiše přikývl..
"Neboj se,jednou spolu taky budeme mít takovýho malýho prcka"
"Já se nebojím" usmál se "Jenom přemýšlím jakto bez tebe ty dva měsíce vydržím" přišel ke mě
"Já na to ani nechci myslet. Za chvíli začne říjen a vy se vrátíte až 20.prosince" řekla jsem smutně.. "Alespoň že na ty Vánoce přijedete" usmála jsem se
"Ale než odjedem,budem pořád spolu" řekl,vzal mě na ruce a odnesl do postele..
- Máte další díl ;) A nebojte,dneska už jsem doma,takže jich bude víc
super ;)